Logo
Mateřské školy Pelhřimov
Oficiální internetové stránky

Fond Vysočiny

NA SLOVÍČKO O VÝCHOVĚ

 

NA SLOVÍČKO O VÝCHOVĚ PRO MAMINKU, TATÍNKA, BABIČKU I DĚDEČKA...

 

ČTYŘI VÝVOJOVÉ PROBLÉMY

V našich rodinách je dosti potíží s jídlem, se spánkem a s chozením na nočníček. Společně můžeme uvažovat o čtyřech základních fyziologických funkcích - o přijímání potravy, o spánku, o vyměšování. Přidáme k tomu krátké zamyšlení nad jednou základní psychickou funkcí - totiž úzkostí, která má s těmito fyziologickými funkcemi něco společného a nadělá rodičům neméně starostí.

"Jak se dítě pěkně živí"

Přijímání potravy není jen naplňování trávicího ústrojí, ale má také významnou složku psychologickou - úzkost. Rodič, babičky a všichni kolem dítěte dělají všechno možné, aby děti nakrmili - a ono nic! A lékař žádnou organickou závadu nenajde. A všichni odborníci radí, aby dítě nechali trochu vyhladovět, aby nedělali z jídla problém, aby dítě do jídla nenutili. Proč mají naše rady tak malý úspěch? Protože přijímání potravy dítětem je současně svědectvím, že se mu dobře daří, že se má k světu, že je zdravé. Rodičům to přináší hluboké rodičovské uspokojení. Uvědomme si, že jsou malí a velcí jedlíci - a přitom jedni i druzí mohou být dokonale zdraví. Jídlo je životní elán.

"Spánek"

Jsou děti, které spí jako dudci, a jsou nespavci, kteří se v noci několikrát budí a naspí toho sotva polovinu, co dobří spáči. A přitom jedni i druzí jsou docela zdraví a normální. Psychologicky má spánek dítěte trochu jiný význam než jídlo. V přijímání potravy je to svědectví o životním elánu, o životní dynamice. Spánek dítěte naopak znamená klid, mír a pohodu. Rodiče se snaží léčit normálnost! Všechno se spraví samo od sebe, a to tehdy, když nervový systém dítěte náležitě vyspěje a celý organismus se vyrovná s nároky tohoto světa.

"A co nočníček?"

Chodit na toaletu je kulturní potřeba a výchovná prestiž rodiny. Mnohým rodičům na tom velice záleží. Především však záleží na funkčnosti a zralosti svěračů močového měchýře a vůbec na zralosti nervového systému dítěte. Vhodná doba pro nácvik "udržování čistoty" je kolem 15 měsíců. Dítě se tomu pak zpravidla naučí velmi rychle a efekt je trvalý. Po čtvrtém roce věku, pokud dochází k pomočování dítěte je hodno pozornosti a nápravy.

 

"O dětské úzkosti a úzkostnosti"

Úzkost je prožitek nepříjemný, tísnivý a rozhodně si v něm nikdo nelibuje. Jenomže v podstatě je to docela zdravý a užitečný mechanismus, který nás varuje před nebezpečím. Mírná úzkost povzbuzuje, silná úzkost však blokuje. Nemůžeme od dětí chtít, aby se v situacích zátěže, tj. nových, nezvyklých, kde jsou bez opory a bez ochrany, projevovaly klidně a vyrovnaně. Není nic nenormálního, když má dítě těžkosti s nástupem do mateřské školy. Není také nic nenormálního, když se v noci probudí a hledá útulek u rodičů v posteli. Mnohé děti se bojí usnout v nějakém cizím prostředí (např. ve školce). To proto, že zavřít oči a spát znamená ztratit kontrolu nad okolním světem. Ztráta takové kontroly vyvolává příliv úzkosti.Nepomůže žádné domlouvání, nepomohou žádné hrozby a tresty, nýbrž "dodání jistoty" a to tím, že jsme s dítětem, dokud neusne, že je tzv. uspáváme a uklidňujeme, aby se necítilo opuštěné. Je stará zkušenost, že když dítě vyspěje natolik, že už naši oporu nepotřebuje, vzdává se jí postupně samo od sebe.

DVA ROKY

"Co tedy všechno umí?"

Právě teď dozrává, dobře běhá - to znamená, že se bez obtíží rozběhne, samo se zastaví (a neupadne), obrátí se a běží zpět. Do schodů chodí nahoru i dolů jen s malým přidržením. Nejužitečnějšími hračkami je míč a kostky na stavění. Míč dovede hodit i odkopnout bez obtíží a prakticky na povel. Kostky staví na sebe a dělá věž nebo komín. Novinkou však je, že (mnohdy se zaujetím) kostky i jiné věci řadí za sebou a dělá "vlak" nebo "frontu aut u pumpy". Tím nám dává na vědomí, že ve své představivosti ovládá už směr vertikální i horizontální čili svislý a vodorovný. S tužkou pokročilo natolik, že nejen s vervou čmárá, ale dovede dělat docela pěkné krouživé pohyby ("kolo kolo mlýnský"). Dovede po nás napodobit i svislé čáry (jako když prší z nebe - nebo padá sníh) - shora dolů. Dovede udělat vodorovné čáry ("jako když jede auto po silnici, nebo vláček po kolejích. )Je to kupodivu mnohem těžší úkol.

Čtení začíná prohlížením obrázků a obracením stránek v knížce. Obrací stránky jednu po druhé, ví co se v jeho oblíbené knížce na které stránce objeví. Má své oblíbené obrázky a nechce o žádný přijít. Ne stále nové, nýbrž opakování a znovupoznávání má ještě větší podnětovou sílu.

 

"Na cestě k samostatnosti"

Lžičku drží natolik pevně a natolik obratně s ní zachází, že se z velké části nají samo. Mnohdy stačí, když samo drží svou lžičku v ruce a my mu druhou lžičkou dáváme jídlo do pusy v patřičném tempu. Pije z hrnečku, skleničky a už se tolik nepobryndá. Dovede si natáhnout čepičku na hlavu, ponožky na nohy a palčáky na ruce. Dovede si natáhnout i kalhoty. Do značné míry je dítě samostatné.

 

Přidáno 9. 10. 2017, autor: MŠ Pod Náspem

Poslat známému Poslat na e-mail   tisk Tisknout   ↑ Nahoru